Pokud vím, co zjistím, tak to nechci zjistit.“
Dívám se do poznámek z posledního segmentu výcviku (Feldenkraisova metoda), abych si oživila, co jsme probírali a taky si ujasnila, na který úkol jsem zapomněla.
A toto motto jsem našla v textu.
To mě na tomto výcviku fakt baví. Znovu objevuji, jak vidět svět, situace, sebe, tělo jinak. (výcvik je o práci s tělem, o hledání nových pohybových vzorců m.j.)
Není to, že něco je správně. Je to o nekonečném okruhu možností, které máme, když si nezavřeme cestu jedním jediným správným názorem.
Snažím se mít inspiraci v malých dětech. Zkoumají, objevují, a potom to „zapomenou“ a zkouší objevovat jinak. Tedy…, pokud je nezačneme učit, že jedině takto je to správně.
Ale to byla naše cesta. naše zkušenost, která byla důležitá pro nás, náš systém, náš rozvoj. Můžeme tuto cestu ukázat, nabídnout, ale současně nelpět, že je jediná správná.
Dovolit objevovat, zkoumat.
Tím se stane nejen my, ale i další generace, více flexibilní. A jak v těle, tak v mysli. A i naopak.
Jak tato věta ladí s vámi? Inspirovala vás? Napíšete mi o tom?
Já si díky ní vzpomněla na svůj výcvik bodyworku, Kdy lektor při výuce říkal: „To co vidíte, vnímáte v dané situaci, rozhovoru s druhým, vědomě propojte s tím, co znáte. A pak to oboje pusťte a zapomeňte. A znovu se na situaci, rozhovor podívejte – tentokrát s „nevím“. S prázdnou mysli. “
Feldenkraisova metoda je o učení pohybu. O přítomnosti, sebepozorování, vnímání. A Objevování. Jak mohu udělat pohyb jinak. A taky… jak tento malý, izolovaný pohyb souvisí s jinou částí těla. a jak toho mohu využít v běžném pohybu.