MŮJ PŘÍBĚH

iamfoto 1 - MŮJ PŘÍBĚH - Zdenka Pavková

Když jsem po skončení studia farmacie začala pracovat v lékárně (1990), o jiném způsobu pohledu na nemoci a léčení jsem neměla vůbec ponětí. V mém dětství nemoci neměly místo.

Přesto jsem si vybrala cestu léčení, resp. výroby léčivých přípravků. Tehdy mě k tomu vedla vůně lékárny a vnitřní pocit, že chci pomoci lidem k uzdravení.

K jinému pohledu, proč přicházejí nemoci a že se s nimi dá pracovat i jinak, mně přivedla homeopatie. Poprvé jsem ji vyzkoušela na svém dítku, kdy jako následek očkování na černý kašel trpělo každoročními opakujícími se záchvaty, které velmi připomínaly toto onemocnění. Západní lékařství nenabídlo pomoc a při studiu homeopatie jsem se setkala s pojmy a jinými zkušenostmi s následky očkování a rozhodla se to zkusit. Tehdy to uzdravení byl pro mě malý zázrak.

Říká se, že děti jsou nejlepší učitelé. A já s tím souhlasím. Myslím si, že díky nim nacházíme v sobě schopnost a sílu ke změně, tranformaci.

Díky nim ( nejen) jsem začala hledat souvislosti, proč se dějí některé životní strasti (ne-moc, úraz) a později, jak se zvyšovala moje senzitivita a rozšiřovalo se vědomí , jsem začala hledat cesty, jak pomoci na cestě k uzdravení, na cestě k sobě.

Setkala jsem se s další vibrační metodou – Bachovy květové esence. Zdánlivá jednoduchost mě oslovila natolik, že jsem se rozhodla opět pro studium. A začala zkoušet. Na sobě, rodině, přátelích, později jsem zkusila nabídnout i tuto cestu klientům v lékárně.

Vždy to nebyla jen cesta úspěchu. Někdy podané esence působily jako malý zázrak, někdy se zdánlivě nic nedělo.

Dalším výrazným mezníkem se stalo poznání Shiatsu Pracuje s principy TČM, s energetickými drahami člověka (dle TČM), současně pracuje na fyzickém těle a spojuje se s naší Duší.

Škola Darji Havelkové je postavena nejen jako škola k získání vědomostí teoretických,(důležitou součástí je i praktikování již během studia) ale také jako škola sebeprožitková. Poznej, kdo jsi, svou hlubinu, podstatu, bez masek a přetvářky. No…, někdy ta ztráta iluzí o sobě bolí. Ale já to vnímám velmi pozitivně, jen díky tomu se lze stát dobrým terapeutem.

Díky získávání zkušeností skrze povinnou praxi jsem viděla, že se mým přátelům (na nichž jsem se učila) mění energie, odstraňují některé potíže, začínají se umět radovat, lépe spí, umějí se lépe vyjádřit….., s každým jsem prožila nějaký příběh.

A toto všechno už nešlo po úspěšném dokončení školy opustit, terapie se staly součástí mého života.

A já se rozhodla, že má původní vize pomáhat lidem k uzdravení má nový, více celostní a hlavně smysluplný směr.

Další školy a učitelé se objevují postupně, podle toho, jak se sama proměňuji.

Certifikátů mám plný šuplík, ale bez cesty sebepoznání, kterou se snažím sama jít a předávat, by pro mě neměly velký smysl.