Mám ráda kladení otázek a objevování odpovědí. Ať už že přijde z nějaké knihy, z rozhovoru nebo „odnikud“. Jen z jakési vnitřní moudrosti.
Každý se snažíme působit a vystupovat co nejlépe. V pozitivním světle. Je v tom dávná touha být přijat, být součástí, cítit se milován. A přesto…, každý máme své stíny, démony, obrazy vlastní nedokonalosti. Místa, která často tajíme i sami před sebou.
A z tohoto místa také často jednáme, když nemáme situace pod kontrolou.
Při práci s klienty pozorně naslouchám, vnímám nejen slova, ale i co je za nimi. Odkud se noří. A taky barvu hlasu, jak se mění. Dech a jeho proměny. Řeč těla.
Ne proto, že chci někoho nachytat na „holičkách“, ale proto, že je součástí mé práce vést klienta do míst, kam se sám nerad vydá. Do míst, která nás ale ve vypjatých situacích nejvíce ovlivní. Za která se stydíme a tak je často ukrýváme i sami před sebou.
Své stíny je však dobré ne ukrývat, ale být s nimi v kontaktu. V lásce je přijmout, že i toto jsme my. Teprve potom získáme násobný potenciál. Ať už v přísunu energie, tak ve schopnosti tolerance. Protože když přijmeme svou slabost/ stín, staneme se silnými. A potom jsme schopni být laskaví i k druhým.