POCHOPENÍ

POCHOPENÍ
 
Má práce mě vede po cestě, pomáhá mi k různým vhledům, hledání a objevování dalších možností a cest.
 
Jednou z NEJ, které si uvědomuji, je naslouchání. Přítomnost. Vnímat druhého bez hodnocení. Už to samo o sobě je podporující, ozdravné.
 
Většina z nás si nese uvnitř sebe spoustu přesvědčení, jak jsme, jak jsme byli, a na základě těchto vnímání potom reagujeme na vnější události, setkání, interakce s lidmi.
 
Dnes pozoruji mnoho cest, směrů, kde hledat a kudy jít. Spousta kolegů (myšleno lidí, kteří pracují v pomáhajících profesích či seberozvoji), včetně mě samotné asi, se snaží nabízet to nejlepší, co umí.
 
Ale je to jako se vším v životě. není jedna cesta správná. Jeden postoj správný.
 
Někdy se musíme rozhodnout, kudy jít, někdy vyhodnotit, že se máme zastavit a jít jinudy. Někdy máme rovnou vyčkávat, naučit se třeba trpělivosti.
 
V tom vnímám alchymii všech elixírů rad a pomoci.
 
Kdo určí, co je správné. A to, zda je to správné jen pro tento okamžik nebo pro budoucnost, stejně ukáže až čas.
 
Ne, nechci nabízet, že já já jsem správně. Jen si uvědomuji ono Vím, že nic nevím.
Teprve v tomto přijetí je možné mít soucit, se sebou, svou „maličkoctí“, s druhými. A neberte soucit jako slabost. Myslím tím v jisté rovině laskavost. Pochopení. Nehodnocení. Přijetí „tak to je.“
 
Teprve potom můžeme uvidět. Uvidět srdcem. Citem.
 
Někdy je pro mě těžké, když ucítím jistou dávku rezonance s příběhem klienta, odsunout svůj osobní příběh (nezpracovanou bolest) a dostat se pět do pole neutrality. To je zase součást mé cesty a jsem velmi vděčná mému učiteli, že mi ji ukázal.
 
Ego je součástí naší sebeidenfkace. Jak je nebo není důležité napíšu třeba jindy. Ale pokud pracuji, své Já musím zklidnit, tzv. dát stranou a současně ho mít jako pomocníka pro znalost reálií a zůstat v neutralitě.
 
Kdysi jsem se cítila provinile, brala jsem jako prohru, když jsem neuměla pomoci a nejlépe hned, na prvním sezení.
 
Dnes vím, že to byl velká nezralost.
 
Vím, že je to sám klient, kdo se léčí a já mám to privilegium být svědkem, průvodcem při jeho vlastním procesu sebeuzdravování.