příběh z praxe

Když máme pocit, že jsme některému dítěti nedali tolik jako jinému

Občas se rodiče trápí pocitem, že některé z jejich dětí dostalo méně pozornosti, času nebo péče než sourozenec. Zvlášť když je jedno dítě zdravé a druhé potřebuje více podpory, nebo když rodina prochází náročným obdobím. S tím často přichází pocit viny a otázka: Byla jsem dost dobrá máma?

Pravdou je, že nikdy nemůžeme dát všem dětem úplně stejně. Každé dítě potřebuje něco jiného a každé období života přináší jiné možnosti i omezení. To ale neznamená, že naše láska je menší nebo větší.

V práci s jednou klientkou se otevřelo téma, které s jejími vlastními dětmi souviselo jen zdánlivě. Pod vrstvou rodičovské viny jsme objevili mnohem starší příběh – hluboce zakořeněný pocit nespravedlnosti a nedůležitosti.

Klientka vyrůstala s těžce nemocným otcem. Rodinný systém byl dlouhodobě nastavený na přežití. Všechny síly směřovaly k tomu, aby rodina zvládla další den, další týden, další rok. Dítě v takovém prostředí často velmi brzy dospívá.

Snažila se být důležitá. Pro maminku, aby jí pomohla. Pro tatínka, aby ho nějak podpořila. Naučila se vnímat potřeby druhých mnohem dříve než své vlastní. Nikdo jí tehdy nevysvětlil, co se děje. Nikdo jí nepomohl nést tíhu situace způsobem, který by byl přiměřený dětskému věku. A tak si vytvořila vlastní vysvětlení.

Děti si často hledají důvody pro věci, kterým nerozumějí. A protože ještě neumějí vidět složitost života dospělých, snadno dojdou k závěru: Je to moje vina.

Tento závěr se pak může stát neviditelným filtrem, přes který člověk nahlíží celý svůj život.

V našem společném procesu jsme pracovali s pocity viny, se stresem, který vzniká v režimu přežití, s důvěrou i s tématem vlastní důležitosti. Postupně se začal uvolňovat starý tlak, že musí být stále užitečná, potřebná a nepostradatelná, aby měla své místo.

Náš příběh ještě neskončil. Jdeme krok za krokem. Přesto dnes vídám stále více ukotvenou ženu. Ženu, která se pomalu učí, že její hodnota nezávisí na tom, kolik toho unese pro druhé. A že může být důležitá jednoduše proto, že je.