Když se dítě nevejde do systému

Tentokrát ke mně přišla maminka se synem na přelomu prvního a druhého stupně základní školy. Chlapec byl učiteli opakovaně hodnocen jako neklidný, nesoustředěný a problematický. Maminka přitom dlouhodobě spolupracovala s odborníky, navštěvovala poradenská zařízení a snažila se situaci porozumět. Vyšetření však opakovaně ukazovala, že je chlapec v pořádku. Přesto se ze strany školy stále objevovaly další podněty a doporučení, jak by se měl „řešit“.

Když přišli ke mně, poslouchala jsem jejich příběh a zároveň pozorovala samotného chlapce. Byl velmi inteligentní, zvídavý a přemýšlivý. Hledal souvislosti, dokázal o věcech uvažovat do hloubky a formulovat vlastní názory. Brzy jsem si ale všimla jedné důležité věci – aby mohl dobře přemýšlet, potřeboval se pohybovat.

Bylo pro něj náročné dlouho sedět na jednom místě. Nechala jsem ho proto volně chodit po místnosti, lehat si na futon nebo měnit polohu podle potřeby. A právě tehdy bylo krásně vidět, že jeho pohyb není překážkou pozornosti. Naopak. Velmi dobře vnímal vše, o čem jsme si povídali, ať už se mnou, nebo s maminkou. Dokázal reagovat, přemýšlet nad tématy a aktivně se zapojovat do rozhovoru.

Když jsme se dostali k tomu, jak se cítí ve škole, objevilo se něco mnohem podstatnějšího než neklid. Mluvil o osamělosti. Měl pocit, že mezi spolužáky nezapadá, že nemá kam patřit. Kamarády si dokázal najít, některé měl dokonce v jiné třídě, ale školní pravidla mu často neumožňovala být s nimi ani během přestávek. Řád a organizace školy respektoval, nebyl to problémový nebo vzdorovitý chlapec. Přesto se v systému cítil opuštěný.

Pro podporu jeho sebedůvěry, sebepřijetí a vnitřního pocitu, že je v pořádku takový, jaký je, jsem mu namíchala Bachovy esence.

Celý tento příběh mě znovu přivedl k zamyšlení nad tím, jak snadno dokážeme děti nálepkovat. Jak často je odlišnost zaměňována za problém. Kdyby maminka nebyla tak vytrvalá a nepřijímala automaticky všechny soudy okolí, mohl by z úplně zdravého a citlivého chlapce vyrůst buď rebel bojující proti systému, nebo naopak zakřiknutý člověk, který se celý život snaží přizpůsobit, aby byl konečně přijat.

Někdy totiž dítě nepotřebuje opravit. Potřebuje být viděno. Potřebuje prostor být samo sebou. A potřebuje alespoň jednoho dospělého, který mu bude věřit.

Těším se na naše další setkání. Maminka odcházela velmi povzbuzená a zdálo se, že i malý chlapec. Jsem zvědavá, jakou práci mezitím odvedou Bachovy esence a jaké další vrstvy jeho příběhu se nám postupně otevřou.